Archiv pro měsíc: Červen 2018

Rozhovor s PhDr. Miloslavem Kučerou, autorem knihy Mluví písmo, který vyšel v časopisu Grafologie (ČGK) v roce 1996.

Osobní poznámka

Třebaže od rozhovoru uplynulo již 22 let, jsou nám postoje a názory pana dr. Kučery velmi blízké. Dokonce by se dalo říct, že v současnosti vyznívají ještě naléhavěji, než v době, kdy je vyslovil. Zvláštní také je, že jsme na rozhovor zcela zapomněly, od té doby ho nečetly, a teprve před několika dny ho náhodou objevily – a nestačily se divit, jak pan Kučera už tehdy věděl něco, k čemu my teprve vlastními zkušenostmi musely dospět…

Helena Baková a Světla Francová

Otázky kladla Miloslava Koukalová:

Můžete srovnat to, jak přijímají grafologii odborníci z oboru psychologické diagnostiky a jak širší veřejnost?

Já jsem sice také psycholog, ale jsem výjimečný případ. Obecně grafologii psychologové přijímají s určitou skepsí a ti, jimž přímo „leze do psychologického zelí“, dokonce s odporem. Vůči psychologii písma je averze psychologů zcela mylná, ale i oni jsou jen lidé a stejně jedineční jako ostatní (tj. mají své právo na nedokonalost, omylnost i na všechny povahové nedostatky včetně sebeklamů).

Za ideální řešení považuji, aby grafologie byla akceptována jako psychodiagnostická projektivní metoda sui generis, o níž by se měla studentům psychologie dostat alespoň taková základní informace, jakou dostávají např. o Rorschachově testu.

Psychologovi písma se z rukopisu noří osobnost jako komplexní celek.

Psychodiagnostické metody jsou jako světlo různě zaostřeného majáku a nevidí celou osobnost najednou. Oproti tomu psychologovi písma se z písma noří osobnost jako komplexní celek. Ukazují se mu všechny vlivy na povahu, pozná způsob, jak realizuje např. inteligenci apod. Psycholog písma se snaží dobrat všech informací, které v písmu jsou a sestoupit tak hluboko, až osobnost pochopí. To je samozřejmě časově náročnější, než mechanické vyhodnocení některých psychodiagnostických testů.

Postoj veřejnosti záleží na jejím vlastním setkání s grafologií a přirozeně na tom, s jak kvalitní grafologií se setkávají.

Grafolog zvládl etapu poznávání a je schopen určit osobnostní rysy klienta.
Psycholog písma zvládl etapu pochopení a dokáže proniknout do klientova „systému proč“.

Máte osobní zkušenost s posuzováním odborné úrovně grafologů? Na základě jakých kritérií byste rozhodoval o udělení diplomu nebo titulu grafolog?

Osobní zkušenost s posuzováním odborné úrovně českých grafologů mám jen z učebnic, které vydali a z jejich uplatnění v médiích. Abych se k nim mohl vyjádřit, musel bych se seznámit s praktickými výsledky jejich diagnostické činnosti.

Kritéria udělení diplomu grafologa písma neznám. Záleží ovšem na tom, aby nebyl diplom ani titul dáván „lacino“. Následky by mohly být pro celou grafologii kruté – ztráta důvěry veřejnosti.

Osobně bych doporučoval rozlišovat grafology, tedy ty, kteří zvládli etapu poznávání a mohou tedy identifikovat osobnostní rysy klienta, a psychology písma, kteří zvládli etapu pochopení a jsou schopní proniknout do klientova „systému proč“ – ti by měli mít právo poskytovat psychoterapeutickou pomoc. Je to věc diskuze a vyjasnění kritérií.

Grafolog nestárne, neboť se setkává stále s něčím novým a zachovává si schopnost úžasu nad nesmírnou pestrostí lidských jedinců…

V čem vidíte hlavní přínos grafologie pro grafologa?

Přínos tkví především v jeho poznávání jedinečnosti druhých – záleží přirozeně na konkrétním grafologovi, jeho erudici, hierarchii hodnot a zaujetí. Přínos psychologie písma a podpisu může být lidsky mimořádně obohacující ve smyslu osobnostního moudření tím, že interpretovou myslí i srdcem procházejí stále další a další vždy jedinečné osobnosti se svými bolestmi, problémy i osudy.

Co dává psychologie písma Vám osobně?

Psychologie písma je pro mne kouzelným dobrodružstvím, poučením, potěšením, překvapením, obdarováním, ale někdy také potrápením, které tíží jako kámen. Přináší mi zážitek poznání a porozumění jedinci.

Když lidem rozumíte, nemůžete je soudit.

Grafolog nestárne, neboť se setkává stále s něčím novým a zachovává si schopnost úžasu nad nesmírnou pestrostí lidských jedinců, jejich zvláštními kvalitami a podivuhodnostmi jejich rozumu i srdce.

Když lidem rozumíte, nemůžete je soudit. Rád přidávám k dopisu pozdrav „s údivem a obdivem k Vám“ nebo pozdrav jejich podpisu.

Které přednosti a nedostatky grafologie se Vám odkryly Vaší dlouholetou osobní praxí?

Tím, že jsem mohl desítky let – i když utajeně – srovnávat výsledky svých psychodiagnostických závěrů z analýz písma s výsledky mnohdy neobyčejně rozsáhlých souborů psychodiagnostických metod psychologie, se mi dostatečně odkryly nedostatky jak psychodiagnostiky, tak i grafologie.

Se svými přáteli a spolupracovníky jsem vytvářel nové psychodiagnostické metody, které měly zaplňovat v praxi zjištěné mezery v diagnostice. U známých metod jsem usiloval o jejich intenzifikaci (tj. o zvyšování jejich informační hodnoty). Nedostatky grafologie jsem se snažil eliminovat úsilím o zkvalitnění interpretačních postupů: zapojením opomíjených zdrojů informací jakou jsou celostní charakteristiky písma, tzv. zvláštnosti písma a v posledních letech pak využitím informací z podpisu.

Výhody psychodiagnostiky a psychologie písma srovnávám podrobně v připravované knize „Mluví podpis“. Jeden ani druhý přístup není bezezbytku nahraditelný druhým. Psychologie písma (a podpisu) má možnost podat o pisateli informace, které není možno jinak získat vůbec, o čemž většina psychologů není informována, jinak by ji nemohli odmítat. Rozhodně není něčím podobným alternativní medicíně, s výjimkou shody v důrazu na jedinečnost zkoumané osoby.

Psychologie písma je pro mne kouzelným dobrodružstvím, poučením, potěšením, překvapením, obdarováním, ale někdy také potrápením, které tíží jako kámen.

Která grafologická škola umožňuje, podle Vašeho názoru, nejobjektivnější zjištění o osobnosti pisatele?

Za špičkového považuji Pfanneho (Pfanne, H.: Lehrbuch der Graphologie, Psychodiagnostik auf Grand graphischer Komplexe – pozn. IPP), ale ten je nepřeložitelný, stejně jako Müller-Enskatová (Müller, W. H., Enskat, A.: Graphologische Diagnostik – pozn. IPP). K oběma mám za léta i své praktické připomínky, směřující především ke zjednodušení interpretačního procesu.

Co dobrý grafolog nebo psycholog písma potřebuje?

Za prvé potřebuje vytrvalost, protože grafologie a zvláště psychologie písma nejsou vůbec snadné psychodiagnostické metody. Bez zaujetí až umanutí není možné dosáhnout nezbytné schopnosti sestupu do těch hloubek pisatelovy osobnosti, jejichž poznání a pochopení je nezbytné, aby mohl být úspěšně řešen jeho problém.

Za druhé je třeba překonat důležitost vlastního já, jinak nelze domoudřet k úctě k osobnosti druhého, k údivu nad jeho jedinečností. Psychologie písma tento proces naštěstí akceleruje.

Za třetí musím vyžadovat dodržování etiky grafologie a psychologie písma zvlášť. Nedodržování či degenerace morálních principů je nejnebezpečnější hrozbou přítomnosti i pro tuto skvělou psychodiagnostickou metodu.

Psychologie písma je lidsky mimořádně obohacující – interpretovou myslí i srdcem totiž procházejí stále další a další vždy jedinečné osobnosti.

Může grafolog objektivně zhodnotit osobu, ke které má osobní vztah?

Ano. Schopnost takového přístupu závisí ovšem na mnoha faktorech, intenzitě vztahu, roli vztahu pro interpreta, jeho osobnosti i schopnosti objektivity. Tedy v podstatě na schopnosti dočasného oddělení rozumu a srdce.